Český bývalý prezident Václav Havel zemřel
Václav Havel, jenž působil od roku 1989 jako prezident České republiky dnes 18. prosince 2011 zemřel přirozenou smrtí, a to ve spánku. Dosáhl věku 75 let. Celý svět byl o této nemilé události obeznámen. O celé smuteční události hovoří nejen Česká, ale i zahraniční média, kde se včetně naší republiky, tato zpráva rozšířila doslova virálním tempem. Jeho smrt v dobrém přijali i jiní prezidenti, jako například Barack Obama, jenž vyjádřil soustrast nad úmrtím prezidenta, a také přiznal, že Václav Havel pro něj znamenal celoživotní vzor s velkou vizí, morálním postojem a odvahou.
Před jeho vilou na hradě se objevilo značné množství smutečních darů. Jeho manželka Dagmar Havlová je od celé situace značně zarmoucena a truchlí se svými nejbližšími. V tomto ohledu je nutné si připomenout historii našeho exprezidenta, jenž byl vždy proti komunismu, a proto se v minulosti ocitl ve vězení, odkud si přivedl zápal plic. Ten ho doprovázel po zbytek jeho života. Kvůli zápalu plic byla neodvratitelná léčba v podobě odejmutí velké části pravé plíce, kde měl zhoubný nádor. Problémy s dýcháním měl již řadu let, avšak tento problém mu byl způsobem až v pobytu v socialistických věznicích z osmdesátých let.
V 60. letech, až do 20. století Václav Havel působil také jako herec v Divadle na zábradlí. Tam ho později mimo jiné proslavili hry zahradní slavnost a vyrozumění. Později se zapojuje do politické diskuse, v době Pražského jara, kdy prosazoval zavedení demokratické společnosti. Ve značném úsilí prosadit své ideály, ve smyslu násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikace, jenž mělo za následek, že se stal prominentním disidentem a kritikem tehdejšího normalizačního režimu. V těchto dobách se nenechal tak snadno setřást a na veřejnosti vystupuje svéráznými kroky na obranu politických vězňů. Ujímá se vedení veřejného mínění, jako mluvčí občanské iniciativy (Charta 77) a ukazuje lidem co je špatné, a co dobré. Díky jeho veřejným vystoupením si získává mnoho ohlasů. Jeho mezinárodní prestiž je značně posílena, ale bohužel se mu ukázala i temná stránka jeho kroků, kdy byl vzat do vězení na pět let. Jak on sám říkal, nevěděl, jestli to bylo na dva dny, nebo na dva roky. Realita se k němu otočila zády.
Roku 1989, kdy byl Václav Havel zvolen za prezidenta Československa, se také stává jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí. Uznával a vedl zemi k parlamentní demokracii a politických odvětví západní civilizace. Roku 1992 se mu nepodařilo zabránit rozpadu Československa, jako jednotného státu. Od roku 1993, kdy vyvedl z jeho dvou aktivních období Varšavskou smlouvu, jenž dovedl do NATO a plnohodnotně prosazoval přijetí České republiky do Evropské unie.
Mimo jiné se Václav Havel proslavil svými úspěšnými dramaty absurdního divadla, kde se zabývá tématy moci, byrokracie a jazyka, kde nechybí ani jeho esejické dílo. Ve svých esejických dopisech z vězení se vedle politických analýz zabývá filozofickými otázky svobody, moci, morálky, nebo také transcedence. Sbírka Antikódy obsahuje básně psané zejména v 60. letech, což patří k jeho experimentální poezii.
Ve svých časech byl Václav Havel obětavým a uznávaným intelektuálem, jenž se snažil prosadit své metody a v mnoha případech byl úspěšným. Pro toho, komu byl hrozbou a snažil se ho zahnat do kouta, byl Václav Havel člověkem realistickým, jenž se nikam zahnat nenechá. Jeho osobní zájmy spočívaly v jeho tvorbě, kterou ze všech směrů jakkoliv uvítal a podpořil. Miloval dovolené, kde měl čas i prostor pro své intelektuální tvorby a koníčky. Mnoho času strávil psaním svých poezií a divadlo bylo druhou celoživotní láskou. Tu mu zpříjemnila Dagmar Havlová, jenž měla stejně nadané zájmy, a tak to hrálo notu v notě.






